Jaké jsou fáze pozorování?

První fáze: sestavení pozorovacího programu. Program popisuje problémovou situaci, definuje cíle a cíle pozorování, objekt, předmět a situaci pozorování a uvádí jejich předběžné charakteristiky. Základní pojmy jsou zvýrazněny (observační jednotky). Jsou stanoveny podmínky pozorování, volba typu pozorování a metody zaznamenávání shromážděných informací. Vzniká pracovní skupina, navazují se kontakty s vedoucími institucí, kde bude pozorování probíhat, a navazují se vztahy s lidmi na místě (pokud není pozorování skryté). Mezi předměty probíhá výkladová práce: je vysvětlen účel a cíle nadcházejícího pozorování, očekávaný výsledek a možný charakter jeho využití. Jsou připraveny potřebné nástroje a dokumenty (karty, protokoly, instrukce jsou replikovány), pozorovatelé jsou instruováni.

• • sběr předběžných údajů nezbytných pro zdůvodnění celého výzkumného programu;
• • kontrola spolehlivosti informací dříve shromážděných jinými metodami;
• • kontrola správnosti závěrů učiněných v procesu analýzy informací;
• • testování praktických doporučení (zde pozorování probíhá formou experimentu).

Vzhledem k tomu, pozorovací objekt lidí, jejich chování, prostředí, ve kterém se jejich činnost odehrává. Předmět pozorování mohou existovat verbální (řečové) nebo neverbální akty chování, jejich obsah, formy projevu, specifické rysy atp.

Pozorovací situace jsou rozděleny do šesti typů (obr. 12.2).

Obr. 12.2. Typy pozorovacích situací

Druhá etapa: etapa přímé pozorování. Jedná se o nejnáročnější, nejsložitější a nejodpovědnější fázi, ve které se shromažďují informace o problémové situaci a zaznamenávají se do pozorovacích dokumentů. Informace získané jako výsledek pozorování lze zaznamenat v různých formách:

• • описание probíhající události (např. schůze začala. pronesly se na ní projevy. rozhodovalo se. );
• • оценка pozorovatelné jevy (např. reakce publika byla pozitivní nebo negativní, přijatá rozhodnutí byla nová nebo tradiční);
• • měření události v kvantitativním vyjádření (kdy jsou jednoduché akce v rámci výzkumného objektu zaznamenávány z hlediska jejich opakovatelnosti, trvání, objemu).

Metody zaznamenávání výsledků pozorování závisí na cílech studie, vlastnostech jejího objektu a subjektu a zvolené metodě pozorování. Při vědeckém pozorování se nejčastěji používají následující prostředky:

• • karty pozorování určená k zaznamenání výsledků pozorování v přísně standardizované podobě, nejčastěji v kódované podobě;
• • deníky (notebooky) pozorování – zahrnují popis pozorovaných skutečností za dlouhou dobu, a to jak ve formalizované, standardizované podobě, tak ve volné formě, včetně informací nejen o studovaném jevu, ale i údajů o jednání výzkumníka, hodnocení o účinnosti sociologických nástrojů a dalších dat využitelných v další práci;
• • protokoly pozorování na rozdíl od pozorovacích deníků nejsou systematická a jsou sestavována na základě výsledků každé jednotlivé události.

Při zaznamenávání pozorování můžete využít technické prostředky, které vám umožní „reprodukovat“ pozorovací situace a rozšířit možnosti této metody pomocí podrobnější, podrobnější analýzy studovaného jevu.

Při záznamu výsledků pozorování je nutné zaznamenávat současně s pozorováním samotným. Zaznamenané výsledky umožňují nejen zaznamenat změny pozorované situace, porovnat výsledky pozorování s daty, která lze získat pomocí jiných metod sběru empirických dat, ale také vykonávat kontrolu nad prací pozorovatele.

Při neřízeném a nestrukturovaném pozorování mají výsledky zpravidla podobu podrobného popisu událostí, jevů, situací, které slouží jako objekt pozorování. Aby nedošlo k záměně pozorovacích dat se závěry výzkumníka, je vždy nutné uvést, co je výsledkem pozorování a jaká je pozorovatelova interpretace událostí. Přísná forma záznamu není stanovena. Monitorování může být prováděno různými způsoby:

• • vést rozhovor s pozorovanými;
• • odkazovat na dokumenty týkající se pozorovaných událostí;
• • zkontrolujte výsledky svého vlastního pozorování s výsledky pozorování provedeného jiným pozorovatelem.

Rozsah jednotek pozorování může být rozšířen nebo zmenšen a frekvence a délka pozorování se také může změnit.

Třetí etapa – zpracování a analýza shromážděných dat. Jako každá sociologická informace musí být výsledky pozorování před zpracováním zkontrolovány z hlediska spolehlivosti, stability a platnosti. Pro pohodlnější kontrolu nad kvalitou pozorování se používají speciální koeficienty:

• • faktor spolehlivosti – zaznamenává míru shody mezi údaji získanými z pozorování podobných událostí různými pozorovateli v různých časových intervalech;
• • faktor stability — charakterizuje shodu výsledků pozorování provedených stejným badatelem, ale v různých časech;
• • koeficient dohody — označuje stupeň shody mezi informacemi shromážděnými současně různými výzkumnými pracovníky.

Získaný materiál je zpracováván v souladu s vypracovaným výzkumným programem. Informace mohou být plně nebo částečně zpracovány ručně. Získaná data jsou shrnuta do tabulky a zobrazena v grafech, diagramech, maticích atp. Rozsah analýzy zahrnuje:

• • údaje o době, předmětu, předmětu a situaci pozorování;
• • informace o použitých metodách pozorování;
• • shromažďoval informace ve formě analytických tabulek nebo grafů, diagramů, fotografií a také textů obsahujících popis studovaných událostí;
• • rozumné výpočty studijního vzorku.

Čtvrtá fáze – registrace výsledků pozorování.

Po zpracování materiálu jsou výsledné dokumenty a výsledky pozorování pečlivě studovány, načež jsou vyvozovány závěry k potvrzení nebo vyvrácení původně předložených hypotéz. Jsou identifikovány a formulovány různé sociální vzorce, trendy, rozpory a nové problémy. Na konci studie jsou uvedeny hlavní výsledky. Formulace zobecnění a závěrů začíná uspořádanou prezentací získaného materiálu. Uspořádané informace jsou analyzovány a popsány ve zprávě. Zpráva o pozorování by měla obsahovat:

• • dokumentace odrážející čas, místo a okolnosti pozorování;
• • informace o roli pozorovatele v týmu, způsobu pozorování;
• • charakteristika sledovaných osob;
• • podrobný popis pozorovaných skutečností;
• • vlastní poznámky a interpretace pozorovatele.

Na základě získaných poznatků jsou vypracována praktická doporučení k odůvodnění a přijímání určitých manažerských rozhodnutí nebo k regulaci sociálních vztahů. Na základě analýzy lze vypracovat doporučení zaměřená na zlepšení životních aktivit sledovaných skupin.