Jak se dříve říkalo plastu?
Ve 20. století lidstvo zažilo syntetickou revoluci. Jeho hlavní úspěch lze snadno nazvat vynálezem plastu. Nyní je dokonce těžké si představit, že na začátku minulého století to prostě neexistovalo a vše kolem bylo vyrobeno z přírodních materiálů, které jsou nyní módní.
Míčová hra
Dalo by se říci, že lidstvo hrálo až do vynálezu plastu. Historie tohoto materiálu má mystickou souvislost s láskou lidí ke hře s míčem. Ve 2. století před naším letopočtem hráli Řekové míč vyrobený z prasečího žlučníku naplněného vzduchem. Toto sportovní vybavení mělo tvar vejce nebo chcete-li ragbyového míče. Už tehdy naši předkové hledali způsob, jak tvar koule korigovat a udělat ji absolutně kulatou. Staří Řekové donekonečna zkoušeli různé bylinné doplňky, aby dodaly stěnám vepřového měchýře pružnost.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Mayové vyrobili kuličku z ovocných slupek obalených přírodním kaučukem, který extrahovali z fíkusů. Podobnou technologii používali i obyvatelé ostrovů Oceánie a jihovýchodní Asie. Připomněli to však pouze Evropané. V 19. století byl z Malajsie do Evropy přivezen gutaperčový strom, z jehož mléčné mízy začali získávat gutaperču. Prvními výrobky z nového materiálu byly golfové míčky (ne cirkusáci). Dnes se tento materiál používá k izolaci podmořských a podzemních kabelů a k výrobě lepidel.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Od míče přešla štafeta na kulečník. V roce 1862 se britský chemik Alexander Parkes rozhodl přijít s levnou náhradou za drahou slonovinu, ze které se vyráběly kulečníkové koule. Výsledkem byl objev prvního změkčovadla.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Nejprve Parkes vynalezl nitrocelulózu. Jeho vlastnosti však nebyly vhodné pro hraní míčů, protože se ukázalo, že materiál se snadno láme. Bylo potřeba aditivum, které jej změkčí, aniž by snížilo hlavní užitnou vlastnost – elasticitu. Parkes se rozhodl přidat kafr. Směs nitrocelulózy, kafru a alkoholu byla zahřátá do tekutého stavu, poté nalita do formy a vytvrzena za normálního atmosférického tlaku. Tak se zrodil parkesin – první polosyntetický plast. Bohužel, jak se často stává, jeho objevitel nedosáhl komerčního úspěchu.
Ale Parkesův následovník, Američan John Hight, si první plastickou operací vydělal jmění. Založil společnost a začal vyrábět hřebeny, hračky a řadu dalších celuloidových produktů. Bohužel se ukázalo, že materiál je vysoce hořlavý, takže se z něj nyní vyrábí pouze míčky na stolní tenis a školní pravítka.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
V roce 1897 němečtí chemici objevili kasein, bílkovinu vznikající při srážení mléka působením proteolytických enzymů (to jsou právě látky, kterými trávíme potravu). Vědci zjistili, že kasein dodává materiálům elastické vlastnosti a po ochlazení tvrdost a pevnost. Kasein se používal k výrobě knoflíků a pletacích jehel.
První plně syntetický plast vyvinul Leo Beikeland v USA v roce 1907. Beikeland hledal syntetickou náhradu za šelak, voskovou látku vylučovanou tropickým hmyzem. V obrovském množství ho spotřebovával gramofonový a elektrotechnický průmysl: ze šelaku se vyráběly desky a izolátory. Vědec vynalezl tekutou látku připomínající pryskyřici, která se po vytvrzení proměnila v materiál s úžasnými vlastnostmi. Výrobky z něj byly odolné a nerozpouštěly se ani v kyselině. První telefonní přístroje byly vyrobeny z Beikelandova objevu. Plast se okamžitě (za méně než rok) rozšířil do celého světa.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Začátek bio éry
Plast má však kromě všech svých úžasných vlastností dvě důležité nevýhody. Za prvé se vyrábí z neobnovitelných přírodních zdrojů – ropy, uhlí a plynu. Zadruhé, jeho hlavní výhoda – odolnost, o kterou si vynálezci plastů na začátku minulého století tak moc přáli, se dnes změnila v nevýhodu. Čím více plastu použijeme, tím rychleji rostou hory odpadu, které se v prostředí za žádných podmínek nerozloží. V přírodě se hromadí miliony tun plastů, které znečišťují životní prostředí.
Ke konci minulého století proto vědci začali uvažovat o vytvoření materiálu podobného vlastnostmi jako plast. Zároveň se požadovalo, aby umělohmotná náhražka mohla být vyrobena z obnovitelných složek (například rostlin) a aby byla odolná vůči bakteriím, tedy aby se mohla v přírodních podmínkách rozkládat. V polovině 1990. let se jako houby po dešti začaly objevovat senzační zprávy o vynálezu bioplastu – plastu vyrobeného z přírodního škrobu, který se rozkládá vlivem různých mikroorganismů. O rozsáhlém zavádění inovací do našeho každodenního života však nemohlo být ani řeči: výroba bioplastů se ukázala jako příliš drahá.
S příchodem nového století se situace dramaticky změnila. Vědci našli způsob, jak snížit náklady na výrobu bioplastu a tvrdí, že se brzy přiblíží nákladům na výrobu konvenčního plastu. Někteří odborníci se navíc domnívají, že cena rozložitelného plastu je uměle navyšována komerčními výrobci a ropnými společnostmi (ropné společnosti neupřednostňují bioplasty, protože jejich masová produkce by mohla vést k poklesu cen ropy). Pokud si ale spočítáte náklady na zpracování plastového odpadu a připočtete toto číslo k ceně běžného plastu, ukáže se, který z nich bude dražší.
Plastové plantáže
Běžný plast se v prostředí nedegraduje díky tomu, že se skládá z velmi dlouhých polymerů, které jsou navzájem těsně spojeny. Plast obsahující kratší přírodní polymery z rostlin se chová úplně jinak.